Začátky s bezplenkovou metodou

Zdravim vás hezky pěkně.
Dneska vám povim vlastní zkuženosti o té slavné "bkm".

Já když jsem teprv byla v tom, tak jsem všude vykládala, jo, budu látkovat, ale spíš chci jet tu bezplenkovku, víš, prostě klasika, normálka, nebudu používat plíny vůbec, jednoráz mam akorát do porodnice a nic víc.
Já vůbec nevěděla ani jak se látkuje, měla jsem tady cosi připravenýho, ale ani tucha jak to použít (ale o tom jindy). O BKM jsem slyšela takový jako pohádky, tak jsem si to pohádkovala i pro sebe v představách, ale ani jsem neměla šajna, jak to teda vlastně funguje.

No když se Anž narodila, tak jsem na něco takovýho hnedle rychle zapomněla, já byla ráda, že jí přebalim z jednorázu do jednorázu a že tu použitou plínu dokážu hodit do koše. Dva dny doma, po návratu z porodnice, jsem si troufla na látkovky a ta bezplenkovka mi pomalu začínala vrtat hlavou. Vydržela jsem to asi tak do osmýho tejdne a pak si říkám, tyvole, zkus to. Dala jsem si zkušební den na signály a ono to fungovalo. Všimla jsem si, že máchá rukama chvíli před tim, než potřebuje, a tak jsem jí klubíčovala nad nějakym starym nepoužívanym hrncem a dělala u toho "ččč".
První den jsem z toho byla absolutně nadšená, jak to funguje, jak jí rozumim. Došlo mi, že celý to brečení pro nic, že to bylo prostě jenom čůrání a že takhle sice nezabránim brekotu z čůrání, ale aspoň z toho nemam nerva a vim jak se věci maj.Další dny furt dobrý a dobrý, nakonec se nám povedlo to fakticky vychytat.
Brzo mě taky začlo štvát to nekonečný vybalování z plíny a zabalování, svlíkání... pruda. Tak jsem našla na netu jak ušít tzv. "rychloprdky" a zadala svý mámě, zdatný švadleně, úkol. Ušila mi jich celkem asi osm, takže se jich může počůrat a okadit docela velký množství. Zezačátku se mi to taky stávalo furt, no ale jak říkám, nakonec jsme to vychytaly. Anž dokonce přestala kadit přes noc do plíny (na noc totiž pořád plínujem) a celou nálož si schovává na ráno, až jí vysadím. Máme dokonce moc pěknej lavor a chodíme poslední dobou i hodně do umyvadla, protože se tam na sebe můžeme smát do zrcadla. Jen s tím lavorem je spojená trochu nechutná věc. Vil totiž vždycky mlsně čeká za náma, kdykoliv Anž vysadím a říkám "ččč" a pak si na celý tý náloži hezky pěkně pochutná. Já řikám, minerály navíc, ale návštěvy většinou utíkaj blejt.
No pak někdy před vánocema se to celý nějak změnilo, protože Anž objevila sílu svejch ruček a začla s nima máchat všelijace pořád. A taky přestala brečet z toho, že potřebuje čůrat. Takže to byl samej planej poplach, vysazování zcela zbytečně a když už jsem si myslela, že to je zase falešnej signál, tak to byl vždycky ten pravej. Navíc za náma o vánocích pořád někdo chodil a nějak se mi nedařilo povídat se všema prababičkama a tetičkama a přitom sledovat každej detailní pohyb Anž. 
Takže od vánoc až do novýho roku to bylo celý takový marný, všechny pokusy dopadaly mokře. Na novej rok se to zase změnilo, najednou krásně máchala tlapkou, tak jako výrazně a jinak než normálně, takže jsme zase začly. Sem tam něco nevyjde, ale to snad ani neni v lidskejch silách to celý zmáknout.
Nojo, jenže od pondělí zase na prd. Říkala jsem si, aha, to se asi začne točit na bok, byly jí totiž minulej tejden čtyři měsíce, ale ne. Kvůli řevu, se kterym se ona, nejchrápavitější spáč, budí už druhym dnem co hodinu, jsem tak nějak přesvědčená, že to budou zubiska. No dneska jsem zas poprvé po dlouhý době jela celej den jenom plíny. Dokonce mi do nich začla kadit, i když jí dávám furt klubíčkovou možnost nad lavorem.

Tak mi držte palce ať nám to zase začne hezky fungovat,
N.